Bolesti hlavy jsou společně s bolestmi zad a kloubů nejčastějšími dlouhodobými bolestmi u dospělých.

Podle různých statistik trpí na bolesti hlavy alespoň občas 70-85 % dospělé populace. Důležitější ale je, že poměrně často nebo spíše po mnoho let na bolesti hlavy trpí více než l/3 dospělých.

Největší skupinu (asi 75 %) tvoří takzvané “primární” bolesti hlavy. Nejznámější z nich je určitě migréna, ale nejčastější je tak zvaná “tenzní” bolest hlavy (to znamená bolest hlavy z nadměrného psychického napětí). “Sekundární” bolesti hlavy tvoří menší, ale někdy o to závažnější skupinu bolestí hlavy.

Primární bolesti hlavy řadíme spolu s cukrovkou, obezitou, vysokým krevním tlakem infarktem nebo mozkovou mrtvicí mezi civilizační choroby. Závažné je, že se v posledních letech začíná posouvat výskyt těchto nemocí do stále mladších věkových skupin.

Primární bolesti hlavy jsou takové bolesti, které se vyskytují samy o sobě a nejsou provázené žádným dalším onemocněním. Postiženého člověka většinou obtěžují, snižují dlouhodobě kvalitu jeho života, ale neohrožují ho na životě. To potvrzuje i fakt, že většina nemocných s těmito bolestmi hlavy nikdy nenavštíví lékaře (což je jejich škoda).

Sekundární bolesti hlavy jsou naproti tomu takové bolesti, které jsou pouze součástí jiných onemocnění – a to od poměrně nezávažných, jako jsou chřipka či zánět vedlejších nosních dutin, až po závažné a život ohrožující stavy, jakými jsou např. nádor mozku či zánět mozkových blan.

Obecně je bolest mechanismem, který nás má varovat při počínajícím poškození tkáně. To, jak silně jsou jednotlivé tkáně schopny bolet, závisí na hustotě nervových vláken vedoucích bolest, která jsou v nich obsažena. Nervová vlákna v oblasti hlavy patří trojklanému nervu.

Zajímavé je např. to, že mozek sám o sobě nervová vlákna vedoucí bolest prakticky neobsahuje a tudíž ani při větším poškození nebolí. Co naopak bolí v hlavě velmi intenzivně, jsou mozkové pleny, což jsou obaly na povrchu mozku.

Častým zdrojem bolesti hlavy jsou mozkové cévy, které jsou bohatě nervově zásobeny a reagují tudíž velmi citlivě na nervové podněty. Současně jsou citlivé i na vlivy hormonální.

Také svaly a jejich úpony v týlní a spánkové oblasti jsou velmi často zdrojem bolestí hlavy. Tyto bolesti bývají někdy nazývány bolestmi od krční páteře a tvoří asi jednu čtvrtinu bolestí hlavy.

Velmi bolestivé mohou být rovněž kosti (lebka a kosti obličeje), ale vzhledem ke své pevnosti bývají ve skutečnosti poměrně málokdy zdrojem velkých a dlouhotrvajících bolestí.

Nejčastějším druhem bolestí hlavy je tzv. tenzní bolest hlavy, kterou alespoň občas trpí více než 20 % dospělých. Čím je ale tato bolest přímo vyvolána, není přesně známo. Podle některých starších názorů dochází při těchto bolestech ke změnám průsvitu cév v dutině lební. Novější výzkumy poukazují i na nadměrně zvýšené napětí ve svalech obličeje a šíje. V každém případě je tato bolest vyvolávána faktory psychickými, jako jsou například stres, přepracování a především nemožnost nebo neschopnost včas a dostatečně relaxovat.

Podle toho, která složka u tohoto typu bolesti převažuje, (tedy cévní nebo svalová), se tyto bolesti oficiálně rozdělují na

1) tenzní cefaleu s postižením perikraniálního svalstva 

2) tenzní cefaleu bez postižení perikraniálního svalstva. (Latinský název “perikraniální svalstvo” znamená doslova “svaly v okolí lebky” a “cefalea” je bolest hlavy).

Tenzní typ bolesti hlavy (z anglického tension-type headache) je nejčastější forma bolesti hlavy. Bolest hlavy je v typickém případě oboustranná, tupá, tlaková nebo svíravá, mírné až střední intenzity. Na rozdíl od migrény nepulzuje. Nezvyšuje se běžnou fyzickou aktivitou. Není přítomna nauzea (pocit na zvracení) ani pacient nezvrací. Může být buď fotofobie (pacient nepříjemně vnímá jasné světlo) nebo fonofobie (pacient nepříjemně vnímá hluk). Záchvaty trvají obvykle hodiny až dny. Rozlišuje se forma epizodická, kdy pacienta bolí hlava obvykle nejvýše několik dnů za měsíc, a závažnější chronická forma, kdy bolest hlavy se vyskytuje více než polovinu dnů v měsíci (tedy více než 15 dnů za měsíc).

Původ bolesti u tenzního typu bolesti hlavy není zcela objasněn. Zatímco u migrény se celý patologický děj odehrává v mozku a na mozkových plenách, domníváme se, že bolest u tenzního typu bolesti hlavy vychází ze svalů a jejich úponů v oblasti hlavy a šíje (tzv. myofasciální tkáně). Ve svalech hlavy a šíje se nalézají u postižených jedinců na pohmat bolestivé body, tzv. myofasciální spouštěcí body, v nichž dochází v důsledku změněné funkce nervosvalových plotének k lokální svalové kontrakci (svalovému spasmu) a lokální ischemii (zhoršenému zásobení svalu krví). Lokální ischemie pak uvolňuje látky, které se uplatňují při vzniku bolesti a zánětu, jako je serotonin, bradykinin, calcitonin gene-related peptid, substance P a další. Tyto podráždí nervová zakončení a bolestivé signály jsou pak vedeny trojklaným nervem a dalšími periferními nervy do mozku. U řady pacientů škodlivě působí psychologický stres, který napomáhá rozvoji chronické formy s velmi častým výskytem bolesti hlavy. Stres nejspíše usnadňuje přenos bolestivých signálů v centrálních drahách vedoucích bolestivé signály v mozku.

Původ bolesti u tenzního typu bolesti hlavy není zcela objasněn. Zatímco u migrény se celý patologický děj odehrává v mozku a na mozkových plenách, domníváme se, že bolest u tenzního typu bolesti hlavy vychází ze svalů a jejich úponů v oblasti hlavy a šíje (tzv. myofasciální tkáně). Ve svalech hlavy a šíje se nalézají u postižených jedinců na pohmat bolestivé body, tzv. myofasciální spouštěcí body, v nichž dochází v důsledku změněné funkce nervosvalových plotének k lokální svalové kontrakci (svalovému spasmu) a lokální ischemii (zhoršenému zásobení svalu krví). Lokální ischemie pak uvolňuje látky, které se uplatňují při vzniku bolesti a zánětu, jako je serotonin, bradykinin, calcitonin gene-related peptid, substance P a další. Tyto podráždí nervová zakončení a bolestivé signály jsou pak vedeny trojklaným nervem a dalšími periferními nervy do mozku. U řady pacientů škodlivě působí psychologický stres, který napomáhá rozvoji chronické formy s velmi častým výskytem bolesti hlavy. Stres nejspíše usnadňuje přenos bolestivých signálů v centrálních drahách vedoucích bolestivé signály v mozku.

Léčba může být farmakologická (užívání léků) nebo nefarmakologická. Z farmakologických postupů rozlišujeme jednak léčbu vlastního již probíhajícího akutního záchvatu, jejímž cílem je potlačení záchvatu, jednak u pacientů s častými záchvaty je to léčba profylaktická, jejímž cílem je snížení četnosti záchvatů. Protože bolest nebývá velmi silná, stačí pro léčbu akutního záchvatu většinou běžné analgetikum, jehož základem je paracetamol nebo kyselina acetylsalicylová (aspirin) nebo lze užít některé nesteroidní antirevmatikum, jako je ibuprofen, diklofenak, ketoprofen, naproxen nebo nimesulid. Při profylaktické léčbě se lék užívá pravidelně denně a užíváme léky ze skupiny antidepresiv, nejčastěji amitriptylin, mirtazapin nebo venlafaxin. Začínáme vždy nižší dávkou dávku je možno podle potřeby zvýšit, plný léčebný efekt lze očekávat za dva až tři měsíce. Při dlouhodobě příznivém stavu je pak možno dávku léku začít snižovat až lék zcela vysadit. Součástí léčby je i úprava životního

stylu s vyvarováním se zejména chronickým stresovým situacím, vhodná je přiměřená tělesná aktivita (procházky, cvičení, apod.).

Z nefarmakologické léčby je doporučována psychoterapie, uplatňují se relaxační techniky jako je tzv. biofeedback. Zkouší se též různé rehabilitační postupy jako je fyzioterapie (masáž, elektroléčba, vodoléčba), cvičení a akupunktura, ale jejich účinek nebyl jednoznačně prokázán. Jak bylo již řečeno, značný význam má úprava životního stylu, vyvarovat se zejména chronickým stresovým situacím, přiměřená tělesná aktivita, důležitá je spokojenost v osobním životě.

Migréna je přesně definované chronické onemocnění, které se projevuje opakovanými záchvaty bolestí hlavy. Postihuje asi 6% mužů a 15-20% žen. Začíná nejčastěji v pubertě. První záchvat migrény ve vyšším věku (zejména po 50. roce) je velmi podezřelý z jiného onemocnění.

V mezinárodní klasifikaci bolestí hlavy jsou uvedeny 2 základní typy migrény: migréna s aurou (tj. migréna klasická, až 18 % případů) a migréna bez aury (tj. migréna prostá, běžná, cca 80 % případů).

Aura je příznak, který postihuje cca 15-18 % pacientů s migrénou. Vzniká asi jednu hodinu před vlastní bolestí hlavy. Obvykle trvá 5 – 45 minut a s rozvojem bolesti hlavy odezní. Nejčastěji se projevuje neostrým viděním, výpady částí zorného pole, záblesky, jiskřením před očima.

Ke vzácnějším typům aury patří jednostranné brnění nebo snížení citlivosti, jednostranná porucha hybnosti, porucha řeči, kdy se pacient nedokáže vyjádřit tak, jak by chtěl, porucha rovnováhy či závratě.

Příčiny vzniku migrenózního záchvatu dosud nejsou do všech podrobností objasněny. Předpokládá se určitý genetický podklad, díky kterému mají pacienti s migrénou zvýšenou citlivost některých center v oblasti mozkového kmene. Tato centra reagují na změny vnějšího či vnitřního prostředí.

K záchvatu může dojít působením vnějších vlivů (např. stres doma i v zaměstnání, změny tlaku, meteorologické vlivy, nedostatek či nadbytek spánku, kouření, alkohol, únava, fyzická zátěž) nebo vlivem vnitřních faktorů (např. hormonální změny během menstruačního cyklu, hlad, žízeň, pokles hladiny cukru v krvi apod.)

Díky těmto nepříznivým faktorům dojde k situaci, kdy je zapnut tzv. generátor migrény v mozkovém kmeni. Prvním důsledkem je pokles regionálního mozkového prokrvení, což může způsobit příznaky aury (u méně výrazného poklesu aura nevznikne).

Současně dochází k aktivaci trigeminovaskulárního komplexu, nervových zakončení ve stěně drobných mozkových tepen. Poté se uvolňují neuropeptidy, z nichž nejdůležitější je serotinin, dalšími jsou neurokinin A, substance P, vazoaktivní intestinální peptid, CGRP.

Jejich vlivem dojde k prosáknutí cévních stěn, jejich rozšíření a ke zpětnému podráždění vláken trojklanného nervu. Ta vedou informaci o poškození tkáně a o bolesti opačným směrem zpět do oblasti mozkového kmene a dále do podkorových center bolesti (thalamus) a do center v oblasti mozkové kůry.

Záchvat migrény není jen záchvat bolesti. Jedná se o komplexní děj, jemuž někdy předcházejí zvláštní, nespecifické pocity, které se nazývají prodromy. Dávají nemocnému signál, že nejspíše v následujících 24 hodinách dojde k rozvoji záchvatu. Projevují se pocity únavy, malátností, někdy neurčitým tlakem v hlavě, chutí na sladké.

Asi u 20 % pacientů přichází fáze aury (viz výše).

Následuje 3. fáze migrenózního záchvatu, kterou je vlastní bolest. Ta se objevuje buď po výše uvedených příznacích nebo zcela samostatně a nečekaně . Je střední až kruté intenzity, pulzujícího charakteru, lokalizovaná většinou na jedné polovině hlavy . Trvá průměrně 4-72 hodin.

Poslední fází záchvatu je období postdromální, které se projevuje únavou, bolestmi ve svalech, ale obvykle se nemocnému zlepšuje nálada.

Vlastní bolest je střední až kruté intenzity, pulzujícího charakteru. Trvá většinou několik hodin, někdy i několik dnů.

Mezi záchvaty nemá pacient žádné obtíže a je zcela zdráv.

Typická je lokalizace bolesti. Většinou je jednostranná, ohraničená na pravou či levou polovinu hlavy, strany se ale mohou střídat. Méně často (cca ve 40%) je bolest oboustranná od začátku záchvatu nebo se po jednostranném úvodu rozšíří i na druhou polovinu.

Často se s narůstající bolestí objevuje pocit na zvracení (nauzea), někdy zvracení, světloplachost, přecitlivělost na hluk, pachy. Bolest většinou znemožňuje vykonávání běžných činností. Je akcentována i minimální fyzickou zátěží.

Bolesti hlavy formálně rozdělujeme do 3 stupňů: Při prvním stupni pacienta bolí hlava, ale přesto může celkem bez obtíží vykonávat běžnou denní činnost a pracovat. Při druhém stupni bolesti je pacient schopen pracovat jen s obtížemi, bolesti ho výrazně omezují. Pro třetí stupeň je typická bolest, která pacienta úplně vyřadí z činnosti, nemocný je upoután na lůžko, vyžaduje ticho a tmu. Pro migrénu je typická bolest II. nebo III. stupně, zatímco intenzita I. stupně bývá obvyklá například u tenzních bolestí hlavy.

Vyvolávající faktory migrénového záchvatu můžeme zhruba rozdělit do 4 skupin. V první řadě jde o hormonální vlivy. Ty jsou důležité zejména u žen. Velmi často se záchvaty migrény objevují v období menstruace či těsně před ní. U části pacientek se může intenzita či frekvence záchvatů také výrazně zvýšit při nasazení hormonální antikoncepce. V těhotenství

může dojít ke zvýšení četnosti zácvhatů u žen, které trpí migrénou s aurou, naopak žen s migrénou bez aury se cítí během těhotenství lépe a mají jen ojedinělé a slabší záchvaty, nebo jsou i zcela bez obtíží. Druhou skupinou vyvolávajících příčin jsou klimatické vlivy, zvláště změny atmosférického tlaku nebo změny nadmořské výšky při cestování. Ve třetí skupině je nutné zmínit některé potraviny. K nejznámějším patří alkohol obecně, a červené víno zvláště, dále ostré koření a glutamát sodný, jakožto přísada do potravin. Poměrně častými vyvolávajícími příčinami migrénového záchvatu jsou také přejedení nebo naopak náhlé hladovění (u osoby která není na pravidelný půst jakožto součást běžného života zvyklá). Podstatně méně častými vyvolávajícími příčinami jsou čokoláda, kakao, aromatické sýry a citrusové plody (přestože jsou zvláště ve starší literatuře tak často zdůrazňovány). Velmi často bývá migréna vyvolána psychickým stresem, nedostatkem spánku, nebo poruchou rytmu spánku a bdění, dalšími spouštěči může být pobyt v nadměrně hlučném prostředí nebo působení silného světla či ostrého slunečního záření.

U migrény existuje výrazná dědičná složka, jsou rodiny ve kterých častější výskyt migrény po generace. Častěji jsou postiženy ženy. U tzv hemiplegické migrény, která se projevuje přechodným ochrnutím jednostranných končetin, byl dokonce nalezen defekt na chomozomu19p13. Migréna se také vyskytuje u některých dalších geneticky podmíněných onemocnění postihujících centrální nervový systém ( např. MELAS, CADASIL)

Velká pravděpodobnost, že vaše bolest hlavy je migrénou, je pokud :

– jste žena mezi 15-50 rokem,

– někdo z rodiny trpí na nějaký typ migrény

– je bolest hlavy při menses

Ke zvládnutí akutního záchvatu migrény použijeme jednak nefarmakologické postupy (klid, pobyt ve tmě, studené obklady na hlavu) a jednak léky. Pro lehké záchvaty jsou dostačující běžná volně prodejná jednosložková analgetika, pokud tato nezabírají můžeme užít volně prodejná kombinovaná analgetika. U těžších záchvatů se používají speciální antimigrenika – triptany, které jsou na předpis lékaře.

U pacientů, kteří trpí častými a těžšími záchvaty nasazuje lékař pravidelnou tzv. profylaktickou léčbu, která trvá několik měsíců.

Migrenózní kalendář slouží ke sledování četnosti a intenzity záchvatů migrény. Sledují se možné spouštěče záchvatů, vliv na denní aktivity. Vždy se zapisuje veškerá léčba záchvatů. Zejména u osob s vyšší četností dnů s bolestí hlavy je nutné znát celkovou spotřebu analgetik a antimigrenik. Migrenózní kalendář pomáhá lékaři nasadit správný typ léčby a dále pak sledovat její efekt.

Pro lehké záchvaty jsou dostačující běžná volně prodejná jednosložková analgetika. Tato obsahují následující účinné látky – paracetamol, ibuprofenu, diclofenac, naproxen, dexketoprofen a jsou vyráběna pod různými názvy. Pokud tato jednosložková analgetika nezabírají, můžeme užít volně prodejná kombinovaná analgetika, která obsahují více složek. Častou součástí je kofein. Jejich spotřeba musí být regulována, aby nevznikl návyk. U těžších záchvatů se používají speciální antimigrenika – triptany, které jsou na předpis lékaře.

Triptany jsou specifická antimigrenika, která blokují serotoninové receptory (5-hydroxytriptamin1B/D), které jsou aktivovány v průběhu migrenózního záchvatu, a proto tyto léky zasahují přímo do mechanismu rozvoje záchvatu migrény. Jedná se o léky, které se podávají u středně silných a silných záchvatů migrény. Jejich objev znamenal výrazný přelom v léčbě migrény. V současnosti existuje 7 typů triptanů, v ČR jsou v současné době dostupné sumatriptan a jeho generika, zolmitriptan (Zolmitriptan), eletriptan (Relpax), naratriptan (Naramig). Frovatriptan (Fromen) se přestal dovážet a je nadále dostupný na Slovensku. Další triptany – almotriptan a rizatriptan nejsou v ČR k dispozici. Všechny u nás dostupné triptany jsou ve formě tabletové, pouze sumatriptan je k dispozici i ve formě nosního spraye (Rosemig nosní spray) a injekcí s autoaplikátorem (Imigran injekce).

Migrenózní stav jako komplikace migrény má svou specifickou léčbu. Ta se liší od léčby při klasické migréně. Jak již bylo řečeno výše, léčba migrenózního stavu se provádí při hospitalizaci. Protože jde o stav nejen velmi nepříjemný , ale i poměrně závažný, používá se léčba injekční nebo infúzní. Pokud je k dispozici, měl by být nejprve použit sumatriptan v injekční formě.

Dále je možné použít infúze, které kromě léků proti bolesti a zvracení obsahují i léky na zklidnění a tzv. kortikoidy.

Preventivní antimigrenika jsou léky, které působí tlumivě na vyvolání migrenózního záchvatu, takže snížují jeho frekvenci a intenzitu. Používají se tehdy, když již nevystačíme s akutní léčbou, zaměřenou na jednotlivé záchvaty. Nasazujeme je tehdy, když má pacient hodně zácvatů nebo jsou silné, takže mu významně zhoršují život. Také tehdy, když léky na zastavební záchvatu nejsou dostatečně účinné, nebo je pacient nemůže užívat nebo je špatně snáší. Nasazení preventivné léčby vždy konzultujeme s pacientem, jestli s nimi souhlasí a bude je pravidelně užívat.

Doposud jsou využívány léky, které byly vyvinuty k léčbě jiných nemocí, ale při jejich podávání se zjistilo, že dobře působí i na migrénu. Jsou to léky na snižování krevního tlaku, na léčbu epileptických záchvatů, léky dříve užívané proti depresím a některé další. Preventivní kúra má trvat minimálně 3 měsíce, lépe 6 až 12 měsíců. Léčba je považovaná za úspěšnou, když vede ke snížení záchvatů alespoň o 50 %.

Jedná se o nový typ cílené preventivní (tzv. profylaktické) léčby migrény, která má omezit četnost a sílu migrenózních záchvatů. Injekční formou se podávají monoklonální protilátky, které blokují důležité struktury (CGRP), které jsou při migréně aktivovány. V současnosti jsou k dispozici 3 preparáty – Aimovig, Ajovy a Emgality.

O tom, který lék bude jako prevence použit u vás, musí rozhodnout lékař. Zváží váš celkový zdravotní stav, věk, další nemoci, t u vás, musí rozhodnout lékař. Zváží váš celkový zdravotní stav, věk, další nemoci, tělesnou hmotnost, alergie, pracovní zařazení ataké další léky, které případně užívate. Musí také zvážit nežádoucí vedlejší účinky zvažovaných léků a vzájemné působení léků mezi sebou. Nasazení preventivního antimigrenika je tak doslova „ušito na míru“ každému jednotlivému pacientu.

Jde o tzv. „nemedikamentózní léčbu“. Snažíme se upravit životosprávu a režim pacienta. U žen je vhodné poradit se s gynekologem, zda by nevybral vhodnější antikoncepční přípravek. Snažíme se eliminovat známé provokační („spouštěcí“) faktory záchvatu. V některých případech je to konzumace alkoholu, zejména červeného vína, u někoho vadí i čokoláda nebo tučné sýry a mořské plody, stresové situace, nedostatečný příjem tekutin a spánek, ostré světlo nebo příliš hlasitá hudba, v některých případech je účinná masáž krční páteře. Některé pochody částečně ovlivňují záchvat, i když si již třeba pacientka vezme lék. Je to ulehnutí na lůžko v zatemněné, tiché místnosti.

Analgetika, léky potlačující bolest, nejsou v léčbě migrény většinou dostatečně účinná. Zástupci analgetik jsou aspirin nebo paralen. Na migrénu, která se vyznačuje většinou silným nebo středním stupněm bolesti, působí jen zřídka v úvodních fázích nemoci. Jejich malý

účinek může vést k tomu, že je pacient užívá ve zvýšeném množství a může dojít k nežádoucím účinkům na zažívací trakt, ledviny nebo krvinky.

Proto doporučujeme sáhnout po specifických lécích proti migréně, to jsou triptany, nebo k silnějším nespecifickým lékům ze skupiny nesteroidních antirevmatik, nimesulidu, ibuprofenu, diclofenaku nebo indometacinu.

Chronická migréna je typem migrény, kde se ataky objevují častěji než polovinu dnů v měsíci. Většinou se vyvíjí z epizodické migrény. Záchvaty mají zpočátku typický charakter migrenózního záchvatu- nejen pulzující bolest, která narůstá , ale i doprovodné příznaky- přecitlivělost na světlo, na hluk nebo na pachy, nevolnost a zvracení. Postupně s vývojem onemocnění do chronicity se záchvaty mohou měnit, doprovodné příznaky ustupují do pozadí a zůstává trvalejší bolest, ataka trvá déle a objevuje se častěji.

Chronická migréna se dá a má léčit. V prvé řadě je potřebné odlišit, zda je již přítomno nadužívání akutních léků proti bolesti, protože u častých bolestí hlavy mají pacienti tendenci užívat léky proti bolesti často- což může vyvolat i vznik bolesti hlavy z nadužívání akutní analgetické medikace. Pokud toto není přítomno, pak je třeba nasadit preventivní léčbu ( tj. lék, užívaný jednou nebo dvakrát denně s cílem omezit počet záchvatů migrény a snížit jejich intenzitu). Tyto léky by měl nasadit neurolog po rozhovoru s pacientem podle typu bolesti, ostatních onemocnění, které pacient má a léčby, kterou užívá. Efekt této preventivní léčby se objeví nejdříve po jednom měsíci užívání a hodnoti lze asi tak po 3 měsících.

Cluster headache je jedním z typů primární bolesti hlavy. Diagnózu lékař stanoví na základě popisu onemocnění od pacienta, protože na zobrazovacích vyšetřením ( CT, MR)je nález normální.

Cluster headache je velmi silná bolest, která se objevuje většinou v určitém období v roce, většinou jednou do roka ( toto období se nazývá perioda) a trvá 4-8 týdnů. Bolest je velmi silná, šlehavá, lokalizovaná v obličeji s maximem za okem, je vždy na jedné straně a je doprovázena slzením oka, zčervenáním spojivky, ucpáním nosní dírky na straně bolesti a sekrecí z této nosní dírky. Bolest často přichází v noci, a je tak silná, že pacient nevydrží ležet ani sedět, musí chodit, Bolest trvá od 30 do 60 minut.

Léčba akutní bolesti není stoprocentně účinná, nejčastěji pomohou specifická antimigrenika ( triptany) nejlépe ve formě nosního spreje- to zabere nejrychleji. Často také pomůže inhalace kyslíku- toto je proveditelné v nemocnici s rozvodem kyslíku nebo po zapůjčení bomby ( firma Linde technoplyn)- toto lze získat na doporučení lékaře.

Nutná bývá i rychlé nasazení léčby preventivní- s cílem, aby bolest nebyla tak silná, aby se záchvaty zkrátily a nevyskytovaly se tak často. Užívají se léky za skupiny kortikoidů a antiepileptik.

Jde o jednu z nejznámějších a nejkrutějších bolestí v obličeji s velmi charakteristickými příznaky. Vzniká drážděním trojklanného nervu po výstupu z mozkového kmene, obvykle při kontaktu nervu s abnormálně probíhající cévou. Ataky bolesti respektují inervační oblast jedné ze tří větví trojklanného nervu (viz. obrázek) a jsou jednostranné. Jde o bleskově vznikající šlehavé, ostré bolesti vysoké intenzity, které jsou připodobňovány výbojům elektrického proudu nebo šlehům biče. Trvají zlomky sekund až minuty a často se opakují. Bolest se většinou spouští chladem, mluvením, žvýkáním, při čištění zubů…. Postižený se vyhýbá činnostem vyvolávajícím potíže. Chrání si tvář, nezřídka nejí a nepije, aby nespustil záchvat. Pokud je bolest vnímána jako bolest zubů, snaha o odstranění příčiny vede k opakovaným a zbytečným extrakcím zdravého chrupu.

Neuralgie má typický klinický obraz a velmi dobře ji poznáme dle charakteru a lokalizace bolesti. Záchvaty bolesti respektují inervační oblast jedné ze tří větví trojklanného nervu (oblast oka, horní nebo dolní čelisti) a jsou jednostranné. Jde o bleskově vznikající šlehavé,

ostré bolesti vysoké intenzity, které jsou připodobňovány výbojům elektrického proudu nebo šlehům biče. Trvají zlomky sekund až dvě minuty a často se opakují. Bolest se většinou spouští chladem, mluvením, žvýkáním, při čištění zubů….

K podráždění trojklanného nervu může vést řada okolností, nejčastěji zánětlivé procesy v oblasti obličeje. Další příčinou je ztráta ochranného myelinu při roztroušené skleróze. Známým je spojení neuralgických potíží s infekcí pásovým oparem, kdy je většinou postižena první větev trojklanného nervu. K poranění nervových vláken může dojít i při stomatochirurgickém výkonu. Mezi závažné příčiny patří nádory v oblasti spodiny lebeční.

Při akutním záchvatu podáváme symptomaticky analgetika, nesteroidní antiflogistika, u těžkých bolestí se nevyhneme ani opiátům. Často je nutná injekční aplikace látky. Základem úspěchu je však dlouhodobá, každodenní preventivní terapie medikamenty snižujícími vedení bolesti nervem. Mezi osvědčené tabletové preparáty patří léky ze skupiny antiepileptik, zejména karbamazepin, gabapentin, lamotrigin, pregabalin. Léky se nasazují postupně s hledáním optimální účinné dávky pro každého pacienta. Efekt se časem snižuje, pak lze změnit preparát, popř. léky i kombinovat. Relativně novou léčebnou možností je ambulantní aplikace náplastí s 8 % kapsaicinem do bolestivé oblasti. Po selhání konzervativní terapie je na místě zvážit invazivní neurochirurgické výkony. Mezi nejčastěji používané patří punkční destrukční metody užívající speciální dlouhé jehly, která projde, za rentgenové kontroly, malým otvůrkem na bazi lební do oblasti trigeminálního ganglia na spodině mozku. Jde o radiofrekvenční termokoagulaci nebo glycerolovou gangliolýzu (využívající působení střídavého elektrického pole o vysoké frekvenci, resp. glycerolu na nervovou tkáň, kdy jsou pomocí tepla či chemické reakce přerušeny nervové dráhy vedoucí bolest).

Příznivého efektu lze dosáhnout radiochirugickou léčbou neuralgie trigeminu gamma-nožem. Mikrovaskulární dekomprese představují náročnější neurochirurgický zákrok s potřebou

otevření lebky. V případě nálezu útlaku kmene nervu anomálně probíhající cévou se vloží mezi cévu a vlákna trigeminu izolační materiál např. teflonová destička

Nejčastější bolesti hlavy jsou tzv. primární, například migréna. Bolest hlavy však může být i alarmujícím příznakem závažného onemocnění mozku. Proto by měl pacient s náhle vzniklou silnou bolestí hlavy nebo s bolestí hlavy, která je zcela odlišného charakteru než se objevovala dříve, neprodleně navštívit lékaře. Zobrazovací vyšetření – akutně provedené CT mozku nebo doplněná magnetická rezonance odhalí většinu příčin bolestí hlavy. V některých případech, jako je podezření na zánětlivé onemocnění nebo krvácení do mozkomíšního moku, se doplňuje i lumbální punkce. Nejzávažnější příčiny bolestí hlavy jsou: spontánní krvácení do mozkomíšního moku (odborně subarachnoidální krvácení), poúrazové krvácení do mozkových plen, zánět mozkových blan, mozkový absces (ložiskový zánět), trombóza mozkových žilních splavů, nádory mozku nebo zvýšený nitrolební tlak z jiných příčin.

V úplně typickém případě se toto onemocnění projevuje trojicí příznaků. Kromě bolesti hlavy jsou to vysoké horečky a dráždění nervových zakončení v oblasti mozkových blan (mening), které se projevují ztuhlostí a bolestivostí šíje (meningeální příznaky). Bolest hlavy je vcelku intenzivní, špatně zabírá na léky, může se stupňovat s rozvojem onemocnění. Dalšími doprovodnými příznaky bývají nevolnost a zvracení. Zásadním vyšetřením je odběr mozkomíšního moku. Výsledek potvrdí diagnózu a pomůže určit původce zánětu. Těmi jsou nejčastěji viry. V tomto případě probíhá léčba klidem na lůžku, podáváním analgetik a u části pacientů i speciálními protivirovými léky. Při bakteriálním postižení jsou indikována nitrožilní antibiotika podle kultivace.

Krvácení do mozkomíšního moku nebo subarachnoidální krvácení, jak se odborně nazývá, je život ohrožující stav. Zpravidla vzniká roztržením cévní výdutě (aneurysmatu) některé z mozkových tepen. Bolest hlavy je náhlá, prudká – „nejhorší bolest v životě“. Vznik je velmi rychlý, bleskový. Může být vyprovokován zvýšením krevního tlaku při rozčílení, po zvednutí těžkého předmětu nebo při namáhavé fyzické práci v nepříznivých podmínkách (předklon, horko). Bolesti hlavy jsou prvním, hlavním a někdy jediným příznakem. Postupně se rozvíjejí známky dráždění mozkových plen (meningeální příznaky), tedy tuhnutí a bolestivost šíje. Někdy je lehce zvýšená teplota. Při závažnějším postižení se zhoršuje stav vědomí a může se objevit ložiskový neurologický nález, například jednostranné ochrnutí. Jedná se o urgentní stav s nutností okamžitého klinického vyšetření a provedení CT mozku.

Při průkazu krvácení je doplněno vyšetření mozkových tepen (tzv. angiografie) a při nálezu zdroje krvácení je další léčba v rukou neurochirurga, který aneurysma uzavře svorkou, nebo radiologa, který při angiografii umístí kovové spirály přímo do aneurysmatu a tím ho „vyřadí z provozu“ v hůře dostupných místech.

Bolest hlavy je prvním příznakem nádoru mozku asi v pětině případů. Často je však této bolesti věnována malá pozornost, protože je chronického charakteru a menší intenzity. Nádor se tak projeví až epileptickým záchvatem nebo ložiskovým neurologickým nálezem. Samotný nádor bolest nepůsobí, neboť mozková tkáň je paradoxně nebolestivá, vliv může mít jeho tlak na okolní struktury s četnými nervovými zakončeními, jako jsou v jiných otázkách zmíněné mozkové pleny nebo blízkost mozkových cév. Silnější bolest hlavy může svědčit pro následné komplikace růstu nádoru, například utlačení cest mozkomíšního moku, který se hromadí ve vnitřním systému a roste tak nitrolební tlak. Dále musíme mít na paměti, že nádory se v některých lokalizacích mohou projevovat pouze psychickými změnami. Zobrazovací metodou volby u nádorů mozku je magnetická rezonance, CT je v malé části případů negativní.

Léčba je neurochirurgická s úplným nebo částečným odstraněním nádoru nebo biopsií s upřesněním histologie tam, kde není operační řešení možné. Dalšími možnostmi jsou chemoterapie (léčba cytostatiky) nebo radioterapie (ozařování).

Bolest hlavy bývá často v pozadí příznaků akutního úrazového krvácení do mozkových plen. Po těžším úrazu jako je například pád z výšky, se schodů, při autonehodě, pádu s kola bez helmy a podobně se může rozvinout několik typů krvácení. Epidurální krvácení je nejzávažnější, tepenná krev se hromadí v prostoru mezi lebečními kostmi a tvrdou plenou mozkovou. Několik dnů se formuje krevní sraženina, která utlačuje mozek. Bývá lokalizován v místě nárazu nebo v místě zlomeniny lebeční kosti. Sraženina (hematom) tlačí na mozkovou tkáň, dostavuje se porucha vědomí (i s odstupem 1-2 dní zdánlivě bezpříznakového období), hybnosti končetin, řeči nebo epileptický záchvat. Subdurální hematom se tvoří mezi tvrdou plenu a pavoučnici a zdrojem jsou žíly povrchu mozku. Toto krvácení může být akutní, když se klinicky projeví do 2 dnů. Příznakem je zpravidla neurologický stranový nález. Hematom se může zhojit nebo přejde v chronický subdurální hematom, který pomalu roste, třeba týdny, a může se projevit právě zhoršující se bolestí hlavy, poruchou hybnosti, závratí, spavostí nebo psychickými příznaky. To se stává zejména u starších pacientů, kteří si již ani na úraz nepamatují nebo byl i banální. Negativní vliv má užívání alkoholu. Intoxikace alkoholem může zakrýt závažné poranění, stav pacienta je přikládán pouze opilosti a též jsou tito jedinci špatně vyšetřitelní. Chroničtí alkoholici jsou pak náchylnější k pádům a zároveň trpí horší srážlivostí krve.

Léčba krvácení do mozkových blan je operační, život zachraňující zejména v akutní fázi. U chronického subdurálního hematomu je možné odsát již rozpuštěnou sraženinu z návrtu lebky.

Vedle již zmíněných závažných stavů jako jsou krvácení do mozku, nádory nebo záněty mozkových blan mohou bolesti hlavy doprovázet mnoho dalších onemocnění. Časté jsou bolesti hlavy cervikogenní při zablokování krční páteře. Bolest hlavy doprovází i běžná infekční onemocnění, virózy, typická je bolest u zánětu vedlejších nosních dutin. Bolesti jsou projevem obličejových neuralgií, artrózy čelistního kloubu, jsou spojeny se špatnou zrakovou korekcí nebo zeleným zákalem (glaukom). Bolest hlavy může být přítomna u metabolických poruch, například nízké hladiny krevního cukru, nedostatku kyslíku, při výškové chorobě, otravě oxidem uhelnatým, při dialýze, vysokém krevním tlaku a podobně. Bolesti hlavy jsou vyvolány některými léky nebo se objeví naopak po vysazení specifického léčiva. Jako „kocovina“ jsou známé odvykací bolesti z akutního vysazení alkoholu. V neposlední řadě mohou být bolesti hlavy i čistě psychického původu.

Bolesti hlavy spojené s poruchami v oblasti krční páteře jsou vyvolány onemocněním nebo špatnou funkcí struktur šíje (kostěnná páteř, meziobratlové ploténky, klouby, vazy, svalové úpony a svaly krku). Za příčinu bolesti je spíše povážována funkční porucha hybné soustavy a nikoliv přítomné degenerativní změny páteře (zejm. kostní výrůstky a změny na meziobratlových ploténkách, které vznikají postupně věkem), protože tyto změny se vyskytují prakticky u všech lidí nad 40 let a to i u těch, kteří netrpí na bolesti hlavy.

Příznaky:

Bolest hlavy v souvislosti s krční páteří přichází v epizodách, bývá lokalizována na polovinu hlavy, ale i oboustranně. Bolest začíná typicky v oblasti šíje nebo týla a vyzařuje směrem do čela, očí nebo uší. Šíří se dále do ramen a oblasti horní hrudní páteře. Bolest je většinou střední intenzity. Záchvat trvá od několika hodin do několika dnů. Bolest hlavy bývá provázená i bolestí v oblasti šíje, omezenou hybností krční páteře a na pohyb vázaným zhoršení bolesti, zvýšením svalového napětí šíjového a trapézového svalstva a jejich pohmatovou citlivostí.

Může se vyskytnout i doprovodná mírná nevolnost, pocity závratí nebo nejistoty v prostoru. Provokačním faktorem může být prudký pohyb hlavou, nevhodná poloha hlavy ve spánku („přeležený krk“), opakované přetěžování páteře nevhodnýmm pohybovým stereotypem nebo nucenou polohou hlavy (např. dlouhodobá práce u počítače), významným provokačním faktorem je i stres.

Podle doporučení odborných společností je možné podat očkování jak u pacinetů s migrénami, tak u těch, kteří jsou léčeni preparáty biologickou léčby (Aimovig, Ajovy, Emgality).