TENZNÍ BOLESTI HLAVY mívá většinou mírnou nebo střední intenzitu. Proto akutní léčba není občas podávána a profylaktická léčba poměrně často není zavedena. Pokud je léčba zapotřebí, doporučují se pro akutní léčbu:
Léky 1. volby:
Jednoduchá analgetika
Paracetamol 1000 mg/den
Aspirin 500-1000mg
Nesteroidní antiflogistika (NSA)
Ibuprofen 200 – 800 mg
Diklofenak 25 – 100 mg
Ketoprofen, Dexketoprofen
Nimesulid
Léky 2. volby:
Kombinace jednoduchých analgetik s kodeinem nebo barbituráty se nedoporučuje pro riziko rozvoje bolesti hlavy z nadužívání (MOH)
Nevhodné léky: triptany, tramadol, myorelaxancia
Nežádoucí účinky NSA, aspirinu: GIT příznaky
Paracetamolu ve vyšších dávkách: hepatopatie
Léky 1. volby
Nežádoucí účinky: sucho v ústech, ospalost, závratě, obstipace, nárůst váhy Kontraindikace: glaukom, arytmie, hypertrofie prostaty
Léky 2. volby:
Venlafaxin 150 mg Nežádoucí účinky: nauzea až vomitus, závratě, poruchy libida
Mirtazapin 30 mg Nežádoucí účinky: ospalost, nárůst váhy
Léky 3. volby:
Clomipramin 75 – 150 mg
Mianserin 30 – 60 mg
Topiramát 100 mg (s výhodou i při kombinaci TTH s migrénou)
Nemedikamentozní metody: fyzioterapie (masáže, cvičení, kognitivně-behaviorální postupy, oromandibulární léčba)
Nevhodné léky: betablokátory, valproáty, SSRI, botulotoxin
Léčba chronických denních bolestí hlavy je většinou velmi obtížná, zvláště tehdy, když zjistíme nadužívání léků a jako komorbiditu depresi. Jen ve vybraných případech je vhodná léčba ambulantní, mnohem účinnější je hospitalizace.
Léčba má 3 základní kroky :
1. den náhlé přerušení nadužívané medikace
2-7. den detoxifikace
od 8. dne nasazení profylaxe.
Podle současných doporučení vysadíme veškerou nadužívanou medikaci najednou (analgetika, barbituráty, opioidní látky, ergotamin, sumatriptan), postupné vysazování bývá často neúspěšné. Dosavadní medikaci můžeme v některých případech nahradit nesteroidním antiflogistikem (detoxikace). K léčbě bolesti využívání paracetamol i ve vyšších dávkách.
Pokud pacienta hospitalizujeme, pak v jejím průběhu přezkoumáme v prvé řadě znovu možnost organického podkladu chronických bolestí hlavy. Zvětšenou pozornost věnujeme poruchám nálad, zvl. pak depresi a anxiozitě, jiným komorbiditám a spouštěcím faktorům. Každou zjištěnou poruchu léčíme adekvátními prostředky.
Po zavedení flexily rehydratujeme nemocného (fyziologický roztok, iontové infúze podle aktuální potřeby) a pak začneme podávat opakovaně po 8 hodinách intravenózně metoclopramid, event. prochlorperazin, dexamethazon do eliminace bolestí hlavy (3 dny a více).
Během této fáze se snažíme o účinné ovlivnění deprese či jiných spouštěcích faktorů a začínáme s profylaktickou léčbou. Konkrétní postup je vždy přísně individuální. Nezbytná je edukace nemocných, psychoterapie a dostatečná motivace.
Po ukončení detoxifikace můžeme podat léky k ovlivněn akutní bolesti, vyhýbáme se však podávání těch, které byly nadužívány.
Profylaxi volíme podle jednotlivých základních typů bolestí hlavy.
Léčba chronické migrény
Léčba chronické tenzní bolesti hlavy
Mirtazapin od 15 do 45 mg ve večerní dávce. Mirtazapin je presynaptický antagonista alfa2 receptorů (má nepřímý noradrenergní a serotoninergní efekt) a antagonista H1 receptorů (sedace). Rizikem je ospalost, narůstání hmotnosti a možné zhoršení syndromu neklidných nohou. Nesmí být užíván s inhibitory monoaminooxidázy (MAO). Vysazování by mělo být postupné pro možnost odvykacího stavu (závrať, agitovanost, úzkost, bolesti hlavy).
Venlafaxin v dávkách 75-150 mg v ranní nebo ranní a polední dávce. Ke snížení eventuálních NÚ je vhodné začít s dávkou 37.5 mg (u některých generik). Venlafaxin je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. NÚ mohou být zejména serotoninové: nauzea, zvracení, závrať a pokles libida.
Další nefarmakologické postupy bez relevantních studijních dat:
autogenní relaxace, popřípadě kognitivně behaviorální terapie nebo EMG biofeedback. V neposlední řadě režimová opatření: pravidelný spánek, dostatečná hydratace, redukce kofeinu a duševního stresu.
Potenciální efekt by v léčbě chronické tenzní bolesti hlavy mohly mít kanabinoidy, zatím bez podkladu v klinických zkušenostech
Lékem první volby jsou triptany, ve formě tablet často s nedostatečným efektem a tedy ve formě nosního spreje (sumatriptan 20 mg, zolmitriptan 5 mg není k dispozici) nebo s.c. injekce (sumatriptan 6 mg). Kontraindikace: onemocnění koronárních tepen a cerebrovaskulární choroby.
Inhalace 100% kyslíku. Doporučená aplikace je rychlost 7-10 l/minutu po dobu přibližně 15-20 minut. Kyslíkové lahve pro domácí užití lze objednat a pronajmout u firmy Linde. Kontraindikace: těžší chronická obstrukční choroba – riziko dechového útlumu.
Aplikace lokálního anestetika 4% lidokainu do příslušné nosní dírky.
Obstřik n. occipitalis major lokálním anestetikem či kortikoidy.
Při rezistenci na uvedené postupy lze podat intravenózně valproát 400 mg v hodinové infuzi nebo kortikoidy.
Z analgetik je možné užít indometacinový čípek 50 mg každých 30 minut do celkové dávky 150 mg.
Dříve užívaný a účinný dihydroergotamin mesilát (první lék používaný v historii léčby CH) v intranazální a 1 mg injekční formě již není běžně dostupný pro nedostatek kontrolovaných dat a možné NÚ: retroperitoneální, srdeční, plicní a pleurální fibróza. Existuje ve formě čípku.
Běžně nedostupné intravenózní podání somatostatinu nebo jeho analogu octreotidu 100 ug bylo ve studii dvojnásobně účinnější než placebo.
Ke stažení Linde – žádost o kyslík ZDE.
Tato léčba přemosťuje období mezi vznikem – diagnostikou CH a dosažením efektu níže uvedené udržovací preventivní (profylaktické) terapie.
Kortikoidy – postup i preparáty jsou rozdílné, prednisonu se podává 60-80 mg denně, ponechá se několik dní a pak se snižuje o 10mg denně obden nebo každé 3 dny. Variací je podání dexamethazonu (4 mg 2x denně 2 týdny a následně 4 mg 1 týden) nebo methylprednisolonu.
Blokáda n. okcipitalis major anestetikem a kortikoidem může přinést efekt až na 4 týdny.
Profylaktickou léčbu zahajujeme hned v začátku periody (nebo dalších period), v léčbě pokračujeme do doby, kdy bolest odezní, a léčbu vysazujeme teprve po dvou týdnech, kdy je již pacient bez bolestí. Dlouhodobější léčba zpravidla nezabrání vzniku další cluster periody epizodické CH.
Léčba první volby
Léčba druhé volby
Topiramát se podává v dávce obvyklé v profylaktické léčbě migrény, od 25 mg/den do průměrné denní dávky 100 mg, nicméně dle intenzity bolesti lze vystoupat až nad 200 mg/den. NÚ: parestézie, váhový úbytek, kognitivní porucha.
Lithium carbonicum je až lékem druhé volby vzhledem k úzkému terapeutickému oknu s nutností kontroly hladin a vysokému počtu nežádoucích účinků. Účinnost je ve studiích podobná verapamilu. Počáteční dávka je 300 mg na noc a zvyšuje se maximálně do 900 mg/den. NÚ: třes, průjem, polyurie.
Léčba další volby
Kyselina valproová nebo valproát sodný je pro nejednoznačné výsledky ve studii užíván až jako terapie další volby ve standardní dávce od 500 mg denně. NÚ: zvýšení hmotnosti, tremor, alopecie, hepatální a pankreatická dysfunkce. Valproát nesmí být chronicky užíván u žen ve fertilním věku pro riziko vrozených vývojových vad.
Účinek gabapentinu v některých studiích a nízké riziko nežádoucích účinků a interakcí může být důvodem k jeho vyzkoušení v léčbě epizodické i chronické CH.
Melatonin může mít efekt u nočních CH, v typické dávce 9 mg. Limitací je cena preparátu.
Klonidin prokázal svůj efekt v jedné studii, ale nezopakoval jej v dalších.
Onabotulinumtoxin A byl aplikován u pacientů s CH s částečným efektem.
Methysergid byl lék účinný v profylaxi CH v dávce 3×2 mg/den. Léčbu bylo nutné přerušit 1x za 4 měsíce na alespoň 2 týdny vzhledem k NÚ: fibrotickým komplikacím jako u jiných námelových derivátů. Léčba methysergidem nyní není doporučena a není v ČR dostupná.
Ozáření ganglion sphenopalatinum gama nožem je dostupné v Nemocnici Na Homolce.
Stimulace okcipitálního nervu (ONS), která byla popsána u chronické migrény, je slibnou možností i u CH. Pacientů je poměrně méně, ale i u nás s nimi máme zkušenost.
Hluboká stimulace zadního hypothalamu (DBS) je užívána v léčbě cluster headache a dalších trigemino-autonomních bolestí hlavy. Implantováno bylo ve světě více než 60 pacientů s dobrým efektem. Málo frekventním, ale závažným nežádoucím účinkem zde může být intracerebrální krvácení.
Ze starších metod je známá radiofrekvenční termokoagulace ganglion trigeminale, ale s možností vzniku lokálních bolestivých příznaků.
Stimulace ganglion sphenopalatinum mikročidlem (SPGS) – chirurgicky je pod lícní kost zaveden do blízkosti ganglion mikrostimulátor, který je řízen externím ovladačem. Nyní je tato stimulace propagována v zahraničí. V ČR ještě není k dispozici.
Základní terapeutický nástroj k řešení neuralgie trigeminu představuje perorální profylaktická léčba. Léty osvědčeným profylaktikem volby je karbamazepin 400-1000 mg denně dle efektu a tolerance.
Lékem druhé volby je gabapentin v dávce až 3 000 mg denně, popř. Baclofen 40-80 mg, či lamotrigin až 400mg denně. Velmi dobrých výsledků v léčbě obličejových bolestí lze dosáhnou pregabalinem, popřípadě zkusit i další medikamenty užívané v léčbě neuropatické bolesti jako jsou tricyklická antidepresiva a venlafaxin.
Profylaktická léčba má být individuální, dlouhodobá. Po určité době se účinek profylaxe snižuje a v těchto případech se osvědčuje výměna za jiný preparát, popř. jejich kombinace. Převládá kombinace efektivně působícího karbamazepinu spolu s gabapentinem či pregabalinem. Tyto preparáty zvyšují účinky karbamazepinu a snižují jeho nežádoucí efekt.
Podáváme analgetika, nesteroidní antiflogistika, často je nutná parenterální aplikace a u těžkých bolestí se dočasně nevyhýbáme ani opiátům.
Konzervativní terapie je zaměřena na potlačení centrální složky bolesti nezřídka selhává a neposkytuje definitivní sanaci potíží. Pak je na místě zvážit invazivní intervence.
Mikrovaskulární dekomprese představuje náročný neurochirurgický rekonstrukční výkon. V případě nálezu vaskulární komprese se tepna vzdálí od nervu smyčkou z teflonových vláken, a je biologickým lepidlem fixována k pyramidě nebo tentoriu.
Mezi další používané výkony patří metody založené na přerušení (destrukci) vláken vedoucích informaci o bolesti. Jedná se o perkutánní punkční ablační zákroky přes foramen ovale s gangliolýzou Gasserského ganglia. Jde o radiofrekvenční termokoagulaci nebo glycerolovou gangliolýzu (využívající působení střídavého elektrického pole o vysoké frekvenci, resp. glycerolu na nervovou tkáň, kdy jsou pomocí tepla či chemické reakce přerušeny nervové dráhy vedoucí bolest).
Příznivého efektu lze dosáhnout radiochirugickou léčbou neuralgie trigeminu gamma-nožem. Cílem záření je buď přechodová zóna, nebo vstup nervu do cavum Meckeli.
Do budoucnosti se zdají být nadějnými neurostimulační metody jako transkraniální magnetická stimulace s aplikací pulzního magnetického pole cívkou přiloženou na povrch hlavy a přímá kortikální stimulace motorické a senzitivní kůry, představuje nedestruktivní metodu, která blokuje přímé vnímání bolesti.
Všechna práva vyhrazena © Copyright 2021. Vytvořilo studio WEBNITO
PRÁVNÍ UJEDNÁNÍ
GDPR | PRÁVNÍ UJEDNÁNÍ