ZDRAVOTNICKÝ PRACOVNÍK

Léčba dalších typů bolestí hlavy

Obsah

Léčba tenzního typu bolestí hlavy

1. Akutní

TENZNÍ BOLESTI HLAVY mívá většinou mírnou nebo střední intenzitu. Proto akutní léčba není občas podávána a profylaktická léčba poměrně často není zavedena. Pokud je léčba zapotřebí, doporučují se pro akutní léčbu:

Léky 1. volby:

Jednoduchá analgetika

  • Paracetamol 1000 mg/den

  • Aspirin 500-1000mg

Nesteroidní antiflogistika (NSA)

  • Ibuprofen 200 – 800 mg

  • Diklofenak 25 – 100 mg

  • Ketoprofen, Dexketoprofen

  • Nimesulid

Léky 2. volby:

  • Kombinovaná analgetika s kofeinem (50-200) dosáhne se zvýšení efektu na úkor vyšší zátěže na GIT

Kombinace jednoduchých analgetik s kodeinem nebo barbituráty se nedoporučuje pro riziko rozvoje bolesti hlavy z nadužívání (MOH)

Nevhodné léky: triptany, tramadol, myorelaxancia

Nežádoucí účinky NSA, aspirinu: GIT příznaky

Paracetamolu ve vyšších dávkách: hepatopatie

 

2. Profylaktická léčba
  • Lze podat u chronické formy či velmi časté epizodické formy tenzního typu bolesti hlavy

Léky 1. volby

  • Amitriptylin 12,5 – 25mg večer, titrovat do max. 75 mg

Nežádoucí účinky: sucho v ústech, ospalost, závratě, obstipace, nárůst váhy Kontraindikace: glaukom, arytmie, hypertrofie prostaty

Léky 2. volby:

  • Venlafaxin 150 mg Nežádoucí účinky: nauzea až vomitus, závratě, poruchy libida

  • Mirtazapin 30 mg Nežádoucí účinky: ospalost, nárůst váhy

Léky 3. volby:

  • Clomipramin 75 – 150 mg

  • Mianserin 30 – 60 mg

  • Topiramát 100 mg (s výhodou i při kombinaci TTH s migrénou)

Nemedikamentozní metody: fyzioterapie (masáže, cvičení, kognitivně-behaviorální postupy, oromandibulární léčba)

Nevhodné léky: betablokátory, valproáty, SSRI, botulotoxin

Léčba bolestí hlavy při nadužívání akutní medikace

Léčba chronických denních bolestí hlavy je většinou velmi obtížná, zvláště tehdy, když zjistíme nadužívání léků a jako komorbiditu depresi. Jen ve vybraných případech je vhodná léčba ambulantní, mnohem účinnější je hospitalizace.

Léčba má 3 základní kroky :

  • 1. den náhlé přerušení nadužívané medikace

  • 2-7. den detoxifikace

  • od 8. dne nasazení profylaxe.

Podle současných doporučení vysadíme veškerou nadužívanou medikaci najednou (analgetika, barbituráty, opioidní látky, ergotamin, sumatriptan), postupné vysazování bývá často neúspěšné. Dosavadní medikaci můžeme v některých případech nahradit nesteroidním antiflogistikem (detoxikace). K léčbě bolesti využívání paracetamol i ve vyšších dávkách.

Pokud pacienta hospitalizujeme, pak v jejím průběhu přezkoumáme v prvé řadě znovu možnost organického podkladu chronických bolestí hlavy. Zvětšenou pozornost věnujeme poruchám nálad, zvl. pak depresi a anxiozitě, jiným komorbiditám a spouštěcím faktorům. Každou zjištěnou poruchu léčíme adekvátními prostředky.

Po zavedení flexily rehydratujeme nemocného (fyziologický roztok, iontové infúze podle aktuální potřeby) a pak začneme podávat opakovaně po 8 hodinách intravenózně metoclopramid, event. prochlorperazin, dexamethazon do eliminace bolestí hlavy (3 dny a více).

Během této fáze se snažíme o účinné ovlivnění deprese či jiných spouštěcích faktorů a začínáme s profylaktickou léčbou. Konkrétní postup je vždy přísně individuální. Nezbytná je edukace nemocných, psychoterapie a dostatečná motivace.

Po ukončení detoxifikace můžeme podat léky k ovlivněn akutní bolesti, vyhýbáme se však podávání těch, které byly nadužívány.

Profylaxi volíme podle jednotlivých základních typů bolestí hlavy.

Léčba chronické migrény

  • viz příslušná kapitola.

Léčba chronické tenzní bolesti hlavy

  • Lékem první volby
    • amitriptylin ze skupiny tricyklických antidepresiv. Začíná se nízkými dávkami 10-25 mg na noc a titruje se po 10-25 mg do dosažení účinku s maximem ve večerní dávce. NÚ: sucho v ústech, ospalost, závrati, obstipace, nárůst hmotnosti. Kontraindikace: glaukom, paralytický ileus, opatrnost u současné epilepsie.
  • Léky druhé volby:
    • Mirtazapin od 15 do 45 mg ve večerní dávce. Mirtazapin je presynaptický antagonista alfa2 receptorů (má nepřímý noradrenergní a serotoninergní efekt) a antagonista H1 receptorů (sedace). Rizikem je ospalost, narůstání hmotnosti a možné zhoršení syndromu neklidných nohou. Nesmí být užíván s inhibitory monoaminooxidázy (MAO). Vysazování by mělo být postupné pro možnost odvykacího stavu (závrať, agitovanost, úzkost, bolesti hlavy).

    • Venlafaxin v dávkách 75-150 mg v ranní nebo ranní a polední dávce. Ke snížení eventuálních NÚ je vhodné začít s dávkou 37.5 mg (u některých generik). Venlafaxin je selektivní inhibitor zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu. NÚ mohou být zejména serotoninové: nauzea, zvracení, závrať a pokles libida.

  • Léky třetí volby:
    • Jedná se o starší méně užívaná antidepresiva, která byla ve studiích účinnější než placebo: tricyklikum klomipramin, v dávce 75-150 mg s potenciálním efektem i u jiných bolestivých stavů (relativně vyšší riziko provokace epileptických záchvatů), a tetracyklická antidepresiva maprotilin 75 mg nebo mianserin 30-60 mg
  • Další možnosti
    • Topiramát prokázal efekt v otevřené studii v dávkování 100 mg/den.
    • Pregabalin v obvyklých dávkách byl účinný v nekontrolovaných skupinách pacientů.
    • Akupunktura se v databázovém hodnocení randomizovaných „sham“ kontrolovaných studiích ukázala jako právoplatná léčba u časté epizodické a chronické tenzní bolesti.
    • Fyzioterapie: měkké techniky v oblasti cervikokraniálního přechodu a krční páteře, léčebná tělesná výchova, eventuálně ultrazvuk.

Další nefarmakologické postupy bez relevantních studijních dat:

autogenní relaxace, popřípadě kognitivně behaviorální terapie nebo EMG biofeedback. V neposlední řadě režimová opatření: pravidelný spánek, dostatečná hydratace, redukce kofeinu a duševního stresu.

Potenciální efekt by v léčbě chronické tenzní bolesti hlavy mohly mít kanabinoidy, zatím bez podkladu v klinických zkušenostech

Léčba cluster headache

1. Akutní léčba
  • Lékem první volby jsou triptany, ve formě tablet často s nedostatečným efektem a tedy ve formě nosního spreje (sumatriptan 20 mg, zolmitriptan 5 mg není k dispozici) nebo s.c. injekce (sumatriptan 6 mg). Kontraindikace: onemocnění koronárních tepen a cerebrovaskulární choroby.

  • Inhalace 100% kyslíku. Doporučená aplikace je rychlost 7-10 l/minutu po dobu přibližně 15-20 minut. Kyslíkové lahve pro domácí užití lze objednat a pronajmout u firmy Linde. Kontraindikace: těžší chronická obstrukční choroba – riziko dechového útlumu.

  • Aplikace lokálního anestetika 4% lidokainu do příslušné nosní dírky.

  • Obstřik n. occipitalis major lokálním anestetikem či kortikoidy.

  • Při rezistenci na uvedené postupy lze podat intravenózně valproát 400 mg v hodinové infuzi nebo kortikoidy.

  • Z analgetik je možné užít indometacinový čípek 50 mg každých 30 minut do celkové dávky 150 mg.

  • Dříve užívaný a účinný dihydroergotamin mesilát (první lék používaný v historii léčby CH) v intranazální a 1 mg injekční formě již není běžně dostupný pro nedostatek kontrolovaných dat a možné NÚ: retroperitoneální, srdeční, plicní a pleurální fibróza. Existuje ve formě čípku.

  • Běžně nedostupné intravenózní podání somatostatinu nebo jeho analogu octreotidu 100 ug bylo ve studii dvojnásobně účinnější než placebo.

 

Ke stažení Linde – žádost o kyslík ZDE.

 

2. Krátkodobá překlenovací léčba

Tato léčba přemosťuje období mezi vznikem – diagnostikou CH a dosažením efektu níže uvedené udržovací preventivní (profylaktické) terapie.

  • Kortikoidy – postup i preparáty jsou rozdílné, prednisonu se podává 60-80 mg denně, ponechá se několik dní a pak se snižuje o 10mg denně obden nebo každé 3 dny. Variací je podání dexamethazonu (4 mg 2x denně 2 týdny a následně 4 mg 1 týden) nebo methylprednisolonu.

  • Blokáda n. okcipitalis major anestetikem a kortikoidem může přinést efekt až na 4 týdny.

3. Profylaktická léčba

Profylaktickou léčbu zahajujeme hned v začátku periody (nebo dalších period), v léčbě pokračujeme do doby, kdy bolest odezní, a léčbu vysazujeme teprve po dvou týdnech, kdy je již pacient bez bolestí. Dlouhodobější léčba zpravidla nezabrání vzniku další cluster periody epizodické CH.

Léčba první volby

  • Lékem první volby je kalciový blokátor verapamil pro svojí účinnost, relativní bezpečnost a menší množství interakcí (inhibice metabolismu). Podává se v dávce 200-480 mg/den (max. 960 mg), 3x denně nebo v retardované formě (240 mg), začíná se se od 80 mg na 3x denně během 3-5 dnů a dále e stoupá pozvolna, za kontroly EKG při vzestupu o 80 mg nebo po 3 měsících léčby. NÚ: hypotenze, bradykardie, při dlouhodobém užívání je možná hyperplazie gingiv.

Léčba druhé volby

  • Topiramát se podává v dávce obvyklé v profylaktické léčbě migrény, od 25 mg/den do průměrné denní dávky 100 mg, nicméně dle intenzity bolesti lze vystoupat až nad 200 mg/den. NÚ: parestézie, váhový úbytek, kognitivní porucha.

  • Lithium carbonicum je až lékem druhé volby vzhledem k úzkému terapeutickému oknu s nutností kontroly hladin a vysokému počtu nežádoucích účinků. Účinnost je ve studiích podobná verapamilu. Počáteční dávka je 300 mg na noc a zvyšuje se maximálně do 900 mg/den. NÚ: třes, průjem, polyurie.

Léčba další volby

  • Kyselina valproová nebo valproát sodný je pro nejednoznačné výsledky ve studii užíván až jako terapie další volby ve standardní dávce od 500 mg denně. NÚ: zvýšení hmotnosti, tremor, alopecie, hepatální a pankreatická dysfunkce. Valproát nesmí být chronicky užíván u žen ve fertilním věku pro riziko vrozených vývojových vad.

  • Účinek gabapentinu v některých studiích a nízké riziko nežádoucích účinků a interakcí může být důvodem k jeho vyzkoušení v léčbě epizodické i chronické CH.

  • Melatonin může mít efekt u nočních CH, v typické dávce 9 mg. Limitací je cena preparátu.

  • Klonidin prokázal svůj efekt v jedné studii, ale nezopakoval jej v dalších.

  • Onabotulinumtoxin A byl aplikován u pacientů s CH s částečným efektem.

  • Methysergid byl lék účinný v profylaxi CH v dávce 3×2 mg/den. Léčbu bylo nutné přerušit 1x za 4 měsíce na alespoň 2 týdny vzhledem k NÚ: fibrotickým komplikacím jako u jiných námelových derivátů. Léčba methysergidem nyní není doporučena a není v ČR dostupná.

4. Neurochirurgické intervence u CH
  • Ozáření ganglion sphenopalatinum gama nožem je dostupné v Nemocnici Na Homolce.

  • Stimulace okcipitálního nervu (ONS), která byla popsána u chronické migrény, je slibnou možností i u CH. Pacientů je poměrně méně, ale i u nás s nimi máme zkušenost.

  • Hluboká stimulace zadního hypothalamu (DBS) je užívána v léčbě cluster headache a dalších trigemino-autonomních bolestí hlavy. Implantováno bylo ve světě více než 60 pacientů s dobrým efektem. Málo frekventním, ale závažným nežádoucím účinkem zde může být intracerebrální krvácení.

  • Ze starších metod je známá radiofrekvenční termokoagulace ganglion trigeminale, ale s možností vzniku lokálních bolestivých příznaků.

  • Stimulace ganglion sphenopalatinum mikročidlem (SPGS) – chirurgicky je pod lícní kost zaveden do blízkosti ganglion mikrostimulátor, který je řízen externím ovladačem. Nyní je tato stimulace propagována v zahraničí. V ČR ještě není k dispozici.

Léčba neuralgie trigeminu

1. Profylaxe

Základní terapeutický nástroj k řešení neuralgie trigeminu představuje perorální profylaktická léčba. Léty osvědčeným profylaktikem volby je karbamazepin 400-1000 mg denně dle efektu a tolerance.

Lékem druhé volby je gabapentin v dávce až 3 000 mg denně, popř. Baclofen 40-80 mg, či lamotrigin až 400mg denně. Velmi dobrých výsledků v léčbě obličejových bolestí lze dosáhnou pregabalinem, popřípadě zkusit i další medikamenty užívané v léčbě neuropatické bolesti jako jsou tricyklická antidepresiva a venlafaxin.

Profylaktická léčba má být individuální, dlouhodobá. Po určité době se účinek profylaxe snižuje a v těchto případech se osvědčuje výměna za jiný preparát, popř. jejich kombinace. Převládá kombinace efektivně působícího karbamazepinu spolu s gabapentinem či pregabalinem. Tyto preparáty zvyšují účinky karbamazepinu a snižují jeho nežádoucí efekt.

2. Akutní léčba

Podáváme analgetika, nesteroidní antiflogistika, často je nutná parenterální aplikace a u těžkých bolestí se dočasně nevyhýbáme ani opiátům.

 3. Chirurgická léčba

Konzervativní terapie je zaměřena na potlačení centrální složky bolesti nezřídka selhává a neposkytuje definitivní sanaci potíží. Pak je na místě zvážit invazivní intervence.

Mikrovaskulární dekomprese představuje náročný neurochirurgický rekonstrukční výkon. V případě nálezu vaskulární komprese se tepna vzdálí od nervu smyčkou z teflonových vláken, a je biologickým lepidlem fixována k pyramidě nebo tentoriu.

Mezi další používané výkony patří metody založené na přerušení (destrukci) vláken vedoucích informaci o bolesti. Jedná se o perkutánní punkční ablační zákroky přes foramen ovale s gangliolýzou Gasserského ganglia. Jde o radiofrekvenční termokoagulaci nebo glycerolovou gangliolýzu (využívající působení střídavého elektrického pole o vysoké frekvenci, resp. glycerolu na nervovou tkáň, kdy jsou pomocí tepla či chemické reakce přerušeny nervové dráhy vedoucí bolest).

Příznivého efektu lze dosáhnout radiochirugickou léčbou neuralgie trigeminu gamma-nožem. Cílem záření je buď přechodová zóna, nebo vstup nervu do cavum Meckeli.

 

Do budoucnosti se zdají být nadějnými neurostimulační metody jako transkraniální magnetická stimulace s aplikací pulzního magnetického pole cívkou přiloženou na povrch hlavy a přímá kortikální stimulace motorické a senzitivní kůry, představuje nedestruktivní metodu, která blokuje přímé vnímání bolesti.